LIVERPOOL – Konečně se dočkal velkého zahraničního triumfu. Václav Pejsar (14-7, 11 KO) v sobotu večer zaskočil Liverpool, když v Echo Arena ve dvou kolech rozbil domácího Craiga Glovera (9-2, 8 KO). „Nečekali to. Jeho manažer Tony Bellew byl v pátek samý úsměv, po duelu už nikoliv,“ vyprávěl Pejsar v bezprostředním rozhovoru pro Profiboxing.cz ještě z arény.
Byl to pro plzeňského „Vlka“ z Qwert Boxing hodně zajímavý večer. Nejprve zdemoloval Glovera, poté byl v šatně s hříšníkem Kashem Alim, který se několikrát během duelu zakousl do svého soupeře Davida Priceho, následně si musel na rozhovor odskočit do zákulisí z místa vedle mocného promotéra akce Eddieho Hearna.
„Mám zahlcený a vybitý telefon. Stihl jsem rodinu, pak mne vzali za ním, tak jsem si jako řekl, že teda půjdu, teď si povídáme spolu a za mnou lapuje Ali,“ usmíval se skvěle naložený čtyřiatřicetiletý bijec po svém dosud nejvýraznějším triumfu kariéry, který ho posunul do elitní stovky ratingu BoxRec.com křížové váhy.
Trošku jsi jim v Liverpoolu ten program urychlil...
To teda, docela koukali... Teď zrovna sedím vedle Eddieho Hearna, který byl už na mém zápase, a anglický agent, co duel domlouval, mi řekl, že mne za ním vezme. Tak jsem souhlasil, aby také ne, seznámili jsme se, udělali fotku, pochválil mě. A zároveň po mne chtěli, abych vyzval Isaaka Chamberlaina (10-1, 4 KO), protože ho tady nemají moc rádi. Já tyhle vyzývačky nemám moc rád, ale oni do mě furt, abych to řekl na kameru, že budu večer slavný.
A řekl jsi to?
Řekl, přišel maník s kamerou, zeptal se mě, koho bych chtěl příště, tak jsem slušně řekl, že Isaaka Chamberlaina. Ale moc se jim to nakonec nelíbilo, chtěli, abych byl drsný, gangster, hodně tady hrají divadlo, show.
Jak moc byli překvapeni tím, že jsi ve dvou kolech zničil Glovera?
Hodně no. Všichni za mnou chodí, že to bylo perfektní, skvělé, já si to tedy moc nemyslím. Zase to byla taková moje klasika, v úvodu jsem byl utažený, nebylo to ono, zase jsem tak dvakrát proletěl přes půl ringu tím svým šíleným hákem, kdy jsem neměl šanci ho trefit.
Na druhou stranu jsem se celý den cítil skvěle, jinak než jindy. Neříkám, že na to, abych ho sundal, nebo vyhrál, ale věřil jsem, že to bude povedený zápas. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale hlavně jsem chtěl uklidnit hlavu, nelítat na bomby. Hodně mi pomohlo, že byl počítaný v prvním kole. Ani nevím, jak jsem ho trefil, ale šel na zem. Procházel mu tam můj zadní hák i zadní rovná. Držel jsem si ho na přední ruce, nic moc tam neměl, jednou jsem si naběhl na jeho zadní, ale jinak nic.
V tom prvním kole jsem ještě nechtěl po počítání plašit, šel jsem v klidu, něco mu tam poslal v závěru, ve druhém šel na zem znovu, jen jsem ho tak lehce škrtnul, ale poslalo ho to na zem, viděl jsem, že má už celkem dost, tak jsem do něj vletěl a ringový to ukončil.
Vypadá to, že ti křížová váha zatím opravdu sedí. Mimochodem, docela výrazně jsi podvážil, nebyl ten páteční dopolední výklus zbytečný?
Přepálil jsem to. (úsměv) Ráno jsem se vážil a měl jsem 91,5 kg, takže jsem psal Lukáši Konečnému, jestli tam je nějaká tolerance. On to nevěděl, ale slíbil, že to zjistí. Já nad tím chvíli přemýšlel a pak si řekl, že si půjdu zaběhat, aby si tady nemysleli, že jsem nezodpovědný, že hřeším na nějakou toleranci. Oblékl jsem se, navlékl, byl se proběhnout, zaskákal, zastínoval, na pokoji si s kamarádem fyzioterapeutem pustili hudbu, trošku si zatančil. Pak jsem si lehl pod peřinu, kecali jsme, no a když jsem vylezl a šel se zvážit, tak 90 kilogramů...
To jsi oběhl celý Liverpool?
Ne, jen tak lehce, na pohodičku, jen jsem prostě dělal blbiny. No a na vážení se dozvím, že byla tolerance dvou liber (cca 1 kilo), které ostatně můj soupeř využil (Glover měl na váze 91,6 kg). Musím říct, že už jsem byl hodně hubený... (úsměv) Ale když jsme jeli na zápas, tak jsem už měl asi 95 kilo, pohodička.
Jaký byl Tony Bellew, se kterým jste se fotili po vážení?
Na vážení byl v pohodě, ale po zápase s Gloverem takový celkem kyselý. Když jsem byl u doktora, tak tam přišel, podal mi ruku, ale jen tak ze slušnosti, aby se neřeklo. (Pejsarův soupeř je chráněncem Bellewa) Včera byl samý úsměv, pohoda, dneska už to bylo trochu jiné, no. (smích) Chtěl bych po gala pokecat s Davidem Pricem, se kterým jsem tady boxoval a prohrál. Bohužel na vážení ještě šance nebyla, bylo oddělené, stejně jako jsme na druhých stranách haly teď. Jsem v šatně s jeho soupeřem Kashem Alim. Těžko říct, jestli se opravdu nemají rádi. Na vážení možná po sobě šli, ale když pak Ali přišel do zákulisí, tak se usmíval, mrkal. (rozhovor vznikal hned po Pejsarově zápase a před duelem Price vs. Ali)
Takže příští zápas zase Anglie?
Uvidíme, tady mi to nabízejí, tak uvidíme, jak se to vyvine. Nakonec proč toho nevyužít. Není mi dvacet, abych si dělal nějaký rating, a doufal, že budu mistrem Evropy. Chci si to hlavně užívat, myslím zápasy. Opravdu do toho dávám tolik, takže si pak duely chci jednoduše užívat. Hodně jsem se do Anglie těšil, box tady milují. Tohle mne prostě baví. Kvůli tomuto trénuji jako blázen.
Bereš výhru nad Gloverem jako zadostiučinění? Určitě si i ty musel napřímo slýchávat, že na to nemáš, že jsi začal pozdě, že nejsi čistokrevný boxer...
Tohle poslouchám od prvního svého zápasu. Ale když budeš poslouchat ostatní, tak co... budeš jako oni, sedět doma, mudrcovat a rozdávat rady. Já radši beru svůj život do vlastních rukou a zkusím se s tím porvat. Navíc, když mě ten sport baví. Jako zadostiučinění vůči ostatním lidem to fakt neberu, ale beru to coby důkaz pro sebe, že to, co dělám, to, co do boxu dávám, není zbytečné. Několikrát mi to nevyšlo, teď konečně ano. Není moc českých kluků, kteří vyhráli v Anglii (naposledy se to povedlo loni Janu Balogovi, předtím v roce 2016 Ladislavu Řezníčkovi).
Není lehké vyhrávat venku, proto mne pak vytáčejí ti chytráci, kteří se chytají za hlavu, jak to, že jsem zase nevyhrál. Nechápou politiku boxu, že tě promotéři soupeřů nestaví do vyhraných zápasů. Je to jednoduché, kdybych měl třeba půl milionu a věděl, že mi sedí menší, silový typ, tak si sem také přece nepozvu o hlavu vyšší pohyblivého habána. Jde o velké peníze a každý si své investice chrání. Je jen na tobě, jak připravený, jak moc se chceš porvat o vítězství, ale pokud takto jedeš ven, málokdy máš s domácím soupeřem stejnou startovací čáru. Tak to prostě nefunguje.
Kdybys viděl, co mi před zápasem chodilo za zprávy. Lidi jsou schopni mi psát odpoledne před zápasem, kdy to bude, kde to mohou sledovat. Kdyby mohli, tak mi snad píšou ještě mezi koly, jak to probíhá. Za podporu jsem rád, ale tohle je prostě šílené. A do toho mi spousta lidí radí, co a jak mám dělat, jak mám boxovat. Jednou mi někdo řekl, ať to zkusím jako Tyson, že ten to sekal v prvním, druhém kole. Já mu řekl, že to není tak snadné, a on na to, jestli mne to někdy vůbec napadlo. To nechápeš.
A napadlo? Každopádně Glovera jsi ve druhém kole ukončil.
To je pravda. (směje se) Ale to není všechno, jednou jdu po zápase se Šourem na procházku s malým, přede mnou u krajnice zastaví nějaký chlap. Já myslel, že se chce zeptat na cestu, a on ne, začne mi tam rozebírat z okénka auta kolo po kole celý duel, vyčítat chyby a radit do budoucna. Chápeš to? Co k tomu ty lidi vede? A pak jsou ještě tací, kteří tě plácají po zádech, když vyhraješ, nadávají a posílají do důchodu, když prohraješ. Už se to snažím neřešit. Nemá to smysl.
Mimochodem, z kolika shazuješ?
Většinou kolem metráku. Když vím, že mám zápas, tak už se to pomalu snažím stáhnout někam na 96, 97 kg, ale to už se musím hlídat, trošku škrtit. Každopádně já se celkově musím hlídat furt, protože jídlo miluji, navíc nemám nic, co by mi nechutnalo, sladké, slané, takže bych měl okamžitě třeba 105, 110 kilo.
Budeš se držet i na dovolené, o které si mluvil, že teď vyrazíte s rodinkou?
Ne. (smích) Na to se právě těším, tak prostě úplně vypnu a nebudu řešit nic. To ostatně vždy říkám i Nikole (snoubenka), že na dovolené nechci řešit nic, práci, starosti, zařizování svatby, box. Prostě nic, tohle je jediný čas, kdy máme možnost vypnout. Věci, které řešíme tady, necháme tady. A to samé platí i ohledně jídla. Když se budu cítit tlustý, tak se půjdu proběhnout, když ne, tak na to budu kašlat.
A už víš kam?
K Bodamskému jezeru, asi na týden. Nikol tam má sestru, takže máme i kde spát. Pohoda.
Už ti přál nejmenší člen rodiny?
Mám vybitý telefon, proto si voláme na tomto čísle. Stihl jsem Nikolu, mámu, dědu, a to je všechno. A přál mi starší syn, s mladším jsem ještě nekomunikoval. Bavíme se vždycky přes chat, ještě nemluví. Nebo takhle, nějaká hesla mi posílá, ale je to zašifrované, ještě tomu nerozumím. (smích) A myslím, že už bude spát.
