ÚSTÍ NAD LABEM/PLZEŇ – Dlouho očekávaný střet o český titul v těžké váze měl nakonec jednoznačného a nesporného vítěze. Pavel Šour (11-1, 6 KO) nedal svému vyzývateli Tomáši Šálkovi (9-1, 7 KO) šanci a zvítězil jasně 3-0 na body. Kdo ví, třeba se nepotkali v ringu naposledy.
Do úvodního kola vlétl dvacetiletý Šálek jako buldozer. Jenže brzo se zastavil. „Pak se mi otevřelo to oko a nemohl jsem se té myšlenky v hlavě zbavit, byl jsem zablokovaný,“ vrací se do úvodního dějství zápasu ústecký mladík.
Do dějství, které nakonec rozhodlo. I když... Dá se říct, že s ohledem na toto zranění se rozhodlo vlastně už týden před duelem. Ústecký „Hulk“ totiž do zápasu s tímto zraněním už šel. Jenže chirurgové mu víčko šikovně zašili tak, že nic nebylo vidět. A že on sám i trenér Lukáš Konečný doufali, že se znovu neotevře.
Přání vyslyšena ale nebyla. „Sám to nechápu. Po třetím kole jsem ten zápas chtěl zabalit. Přitom ta krev tam byla pořád, neměnilo se. Hodně mě to mrzí kvůli lidem kolem mě, mému týmu i trenérovi, protože mi hodně věřili, věděli, že na to mám. Jen já neukázal to, co umím. Je to jen moje chyba,“ sypal si Šálek po duelu popel na hlavu.
Následně přiznal: „Jsem hodně zklamaný. Teď se musím dát dohromady hlavně psychicky. Ale jedeme dál, jednou jsi dole, jednou nahoře. A já dole zůstat nehodlám. Chybami se holt člověk učí.“
Ústecký mladík zároveň přiznal, že neřeší skutečnost, že přišel o čistý rekord. A že mu duel se Šourem skutečně zrcadlo nabídlo. „Ještě potřebuji dozrát. Na druhou stranu jsem si ukázal, že na to mám. Dokázal jsem s Pavlem otřást, to beru jako plus,“ přidal bijec, který nakonec skončil po zápase v nemocnici. „Hrozně z toho tekla furt krev, štvalo mě to. Stehů mám tolik, že to ani doktorka nespočítala,“ pousmál se nakonec přece jen.
Důvody k úsměvům měl také jeho přemožitel. Byť ani u něj nešlo vše bez problémů. „Nevěřil jsem si fyzicky, protože víkend před zápasem jsem dobral antibiotika. Nevěděl jsem, zda to kondičně zvládnu,“ přiznal už s mistrovským pásem opět doma šestatřicetiletý veterán.
Také proto se nesnažil se Šálkem za každou cenu otřást, byť mu procházelo jeho krytem spousta úderů. Raději se snažil být uvolněný a šetřit co nejvíce síly. Ty nyní získá i týdenním volnem, poté se ale začne opět makat.
Důvody?
Předně čeká Šoura návrat do olympijského boxu, konkrétně do české extraligy. „Chci ji využít jako přípravné ostré sparingy,“ vysvětluje, co jej k tomuto kroku vede, svěřenec kouče Veselina Karagiozova.
Vše chce plzeňský obr směřovat do prosince, kde by si rád zaboxoval na domácí půdě o menší pás jedné z top čtyř nejprestižnějších organizací boxerského světa. Na své domácí půdě za pomoci své nové promotérky Lídy Ledecké, která nedávno vstoupila do boxu také tím, že koupila klub Atom Gym sídlící v západočeské metropoli.
„Má box ráda, zalíbilo se jí v tomto světě. Rád bych šel cestou Štěpána Horvátha,“ doplnil Šour, že bere inspiraci od svého „souseda“, který za pomoci stáje Qwert Boxing vystoupal v ratingu federace WBO až mezi elitní trojici a byl jednu výhru od zápasu o titul mistra světa v lehké střední váze.
Na tu nakonec nedosáhl. Navíc v těžké váze je zájemců o střet s dvojici Deontay Wilder – Anthony Joshua opravdu hodně dlouhá řada.
Pravdou ale je, že tak daleko zatím „Pablo“ nemyslí. Kromě zmíněných plánů pak chce ještě na začátku roku 2020 hájit svůj pás českého šampiona, kterého se dle vlastních slov nechce vzdát do konce profesionální kariéry. „Soupeři? Odveta s Tomášem. Dominik Musil, nebo Daniel Škvor,“ zakončila domácí jednička.
Zdá se, že se čeští fanoušci mají minimálně co se těžké váhy týče nač těšit...
