PRAHA/ÚSTÍ NAD LABEM – V severočeském Ústí nad Labem se mohlo o víkendu slavit. Místní duo pod hlavičkou Team SES Czech Republic Fabiana Bytyqi (11-0, 3 KO) a Tomáš Šálek (4-0, 4 KO) totiž nedalo v Magdeburgu svým soupeřům žádnou šanci a dál pokračují ve svém vítězném tažení v profesionálním ringu.
Ještě čtyři dny bude stále teprve devatenáctiletý Tomáš Šálek úřadujícím českým šampionem v amatérském ringu. Současně ale už má za sebou také čtyři knockoutové triumfy mezi profesionály. „Za těch posledních deset měsíců se toho změnilo opravdu hodně. Vlastně u mě úplně všechno. A myslím, že k lepšímu,“ začal po duelu v sídle své stáje vyprávění pro Profiboxing.cz Šálek.
Toho by navíc měl do konce roku čekat ještě minimálně jeden duel. Že se v něm bude očekávat jeho další triumf, o tom není třeba pochybovat. Trenér Lukáš Konečný je v tomto ohledu nekompromisní. „Ani tentokrát nebyl spokojený, úvod zápasu jsme si představovali jinak,“ řekl při vzpomínkách na start sobotního duelu s bosenským Abdulnaserem Delaličem (2-3, 2 KO).
Ten do souboje vstoupil hodně aktivně, naopak jeho český protivník vlastně kolo a půl hlavně vyčkával. „Cítil jsem hned po jeho první sérii, že dává do všech úderů maximální sílu a už po první sérii byl zadýchaný. Věděl jsem, že to tak nemůže dlouho vydržel,“ nastínil důvody, proč byl jeho úvod o něco vlažnější, než měl.
Postupně se ale dostával do tempa a Delaliče během tří kol rozbil. A možná věren přezdívce svého kouče – „Chirurg“ – rozebral protivníka údery na spodek. „Dobře si kryl hlavu, ale spodky měl volné, tak jsem jen využil situace,“ potvrdil, že během půl roku mezi profesionály vyzrává a lepší se vlastně trénink od tréninku.
Zatímco dříve se snažil protivníky přetlačit a přebít, nyní už se je snaží číst, pracovat takticky i technicky. K tomu mu pomáhá i vnitřní klid. „Galavečer jsem si maximálně užil. Díky Lukymu se mi hodně zlepšuje také psychika, za což jsem rád,“ má jasno Šálek, který v sobotu rozhodně nebyl tím nervózním obrem jako v dubnu při profesionálním debutu se shodou okolností také proti bosenskému soupeři Elvisi Smajloviči.
A ještě něco bylo jiné. Zatímco grafika u tohoto souboje říkala o Šálkovi, že měří 193 cm a váží 102,9 kg, v Magdeburgu u jeho jména stálo: 196 cm/106,7 kg. „Upřímně? Přibral jsem daleko více, než co ukázala váha v pátek před galavečerem. Už jsem měl přes 110 kilogramů. Ještě bych chtěl něco vyrůst do šířky i výšky,“ dodal s úsměvem už nyní pořádný kus chlapa.
To jeho parťačka – jednadvacetiletá Bytyqi – je zcela jiný příklad. Do mini-muší váhy musí shazovat, opět si ale s tímto poradila perfektně. A v den zápasu pak na tradiční procházce zakončené posezením nad kávou se mohla s chutí pustit do dortíku.
O pár hodin později pak tři kola musela nahánět Venezuelanku Luisanu Bolívarou, která vsadila na velkou úderovou kadenci a hodně, opravdu hodně pohybu. „Musím říct, že byla opravdu tvrdým oříškem. Nejen tím pohybem, ale zároveň nebyla ani nijak technická, dělala hodně prasáren, hlavičky, lokty, takže to nebylo snadné,“ vrátila se do sobotního večera juniorská šampionka WBC.
Po taktické stránce ji ale o tři roky starší soupeřka nepřekvapila. „S Lukášem jsme ji odhadli naprosto dokonale, nic měnit jsme nemuseli. Taktikou bylo, že ji musím uštvat, všimla jsem si toho, že je zadýchaná, že ve třetím kole. Jenže úder měla pořád stejně silný, jen byla méně aktivní. Docela mě ale překvapilo, kde dokázala vždy sebrat v závěru kol energii na těch posledních deset sekund,“ pokračovala v rozboru duelu Bytyqi.
Ta na rozdíl od soupeřky s kondicí problém neměla. Opětovně se potvrdil Konečného dril, který svým svěřencům ordinuje stejný běžecký dril jako dříve (a vlastně i nyní) sobě. Vždyť i Bytyqi – stejně jako parťačka Lucka Sedláčková – si ji vyzkoušely půlmaratony, tedy distanci přesahující o pár desítek metrů dvacet kilometrů.
„Myslím, že o tom určitě nevěděla. A že byla překvapená, když jsem držela, a jí muselo dojít, že neodpadnu. Z toho, jak se chovala, to vypadalo, že mě bude chtít smáznout za pár kol. Tvářila se hodně nepřátelsky,“ pousmála se Bytyqi. Zároveň ale dodala, že mimo oficiální aktivity byla Venezuelanka usměvavá a veselá.
Jihoameričanka prostě a jednoduše předvedla maximální profesionální nasazení. Poté, co ji ale šichta skončila, ukázala i temperament tolik vlastní obyvatelům z tohoto kontinentu. A také, že oficiální statistiky mohou občas klamat. Dle nich měla měřit 158 centimetrů, zatímco Bytyqi má 164 centimetrů.
„Rozhodně jsem byla menší. Podle mne tak o tři, čtyři centimetry. Mimochodem, moje skutečná výška je 160 centimetrů,“ řekla k tomuto Bytyqi. Ani to ji nerozhodilo. Stejně jako fakt, že selhala technika a boxerkám nezahrály před duelem národní hymny.
„Po sportovní stránce je lepší, když hymny nejsou, my pak bohužel vytuhneme, zahřívání v šatně pak není tak účelné. Ale k titulovým duelům patří, takže je to pak celkem smutné, když na ni hrdě čekáte a ona nezazní,“ pronesla Bytyqi, která si jinak nástup do ringu pořádně užila a s Konečným se hodně nasmála.
„Negativně komentoval moji nástupovku, což jsem čekala. Tomu se smějeme pokaždé. Pak také říkal, že ho z toho držení pásu vždy bolí ruce, na druhou stranu jsem ale naštěstí tak malá, že ho nemusí zvedat moc vysoko. A těch vtípků tam proběhlo více,“ dodala s úsměvem bojovnice přezdívaná „Andělská pěst“ a na dálku tak potvrdila slova Šálka o tom, že na ně umí jejich kouč pozitivně působit ve chvíli, kdy je to třeba.
Do konce roku pak oba české talenty dostanou dle všeho ještě jednu šanci, jak předvést své umění a svůj další progres.
